Osud mě má rád - Simona Monyová

Belami - <p>„Budu mít dítě.“</p><p>Otec se prudce vymrštil od stolu. Odkopnutá židle se s rámusem skácela na zem.</p><p>„Zopakuj to!!!“ zařval.</p><p>„Budu mít dítě, ale na otce se mě neptej, táto,“ řekla co možná nejpřívětivěji.</p><p>„Tak ty máš parchanta, a ještě si budeš diktovat podmínky, ty couro! Jsi stejná jako moje matka! Já bych tě…!“</p><p>Rázně máchl zvednutou paží a naznačoval pohlavek, ale Danielu neudeřil. V obličeji zbrunátněl a namáhavě, s hlasitým sípotem oddechoval. Pak zvedl převrhnutou židli, těžce na ni dosedl a chraptivě mumlal: „Nejsi moje dcera, ty už nejsi moje dcera…“</p>