Cesta na konec noci - Louis Ferdinand Céline

ATLANTIS NAKLADATELSTVÍ - <p>Román z roku 1932 je prvotinou francouzského spisovatele Louise</p><p>Ferdinanda Célina. Okamžitě byl překládán ve světě. Český překlad</p><p>Jaroslava Zaorálka (spolu s ním Richarda Weinera a Jindřicha</p><p>Hořejšího) z roku 1933 byl vůbec první vydaný převod románu do</p><p>cizího jazyka a stal se inspirací a literární senzací české</p><p>literatury. Když Jaroslav Zaorálek v roce 1933 Célinův román</p><p>překládal, byl jím uhranut jako knihou neznámého spisovatele, která</p><p>ho nadchla, a takto k překladu přistupoval: inspirován předlohou ji</p><p>rozvíjel a umocňoval její bezprostřední expresivnost. A s tím vším,</p><p>díky té inspiraci a své obraznosti, vytvořil (včetně názvu Cesta do</p><p>hlubin noci) jedinečnou českou knihu, která je a zůstane</p><p>historickou kometou naší literární paměti. Nový český překlad</p><p>vznikal s odstupem 86 let od prvního vydání knihy a se znalostí</p><p>toho, jak se Célinovo dílo dále vyvíjelo a co je pro ně příznačné.</p><p>S tímto vědomím souvislostí převádí Anna Kareninová do češtiny tuto</p><p>nejlidštější ze Célinových knih jako první úchvatný román, který v</p><p>sobě už ale ty další zahrnuje. V tomto smyslu najdeme v novém</p><p>překladu Cesty postupy pro příští Célinovo dílo typické a</p><p>jedinečné. Jedním z nich je kázeň. A ta dovedla překladatelku i k</p><p>jinému českému názvu: Cesta na konec noci. Ten odpovídá</p><p>francouzskému originálu tak, jak na něm Louis Ferdinand Céline v</p><p>korespondenci trval: po takové cestě doslova „na konec noci“ sám v</p><p>knize jde. Tehdejší převratnost Célinovy prózy tkvěla v hudbě</p><p>jazyka, který vytvořil, v kompozici motivů a melodií vybraného</p><p>vyjadřování, řeči městské periferie (nikoli venkova) a samozřejmě</p><p>mluvy rozhněvaného intelektuála. Od Cesty na konec noci budou mít</p><p>další Célinovy romány stále rozvolněnější stavbu a knihu od knihy</p><p>budou čím dál víc připomínat sled nedořečených vět, emoci</p><p>jednotlivých podobenství a epizod životaběhu, a ne „řádně“ vedený</p><p>příběh. O to mistrnější bude jejich styl, ta jeho hudba, „ma</p><p>musique“, jak říkal, v níž používá možností jazyka jako moderní</p><p>hudební skladatel možností nástrojů. Cesta na konec noci stojí na</p><p>začátku: je to onen převratný a „nesmírný demoliční podnik“ (podle</p><p>Richarda Weinera), který otevřel nové cesty pro dílo svého autora i</p><p>pro světové písemnictví.</p>