Dětské etudy - 2CD - Ludvík Aškenazy

Radioservis - <p></p><p> Drobné povídky, v nichž autor reflektuje odlišný pohled dětí a dospělých na svět.</p> <p>      Když v roce 1955 vyšla útlá knížka <strong>Dětské etudy</strong>, jako by do tehdejší české literární nabídky vpadlo něco nečekaného čistého, co vůbec nesplňovalo požadavky kladené na socialistickou tvorbu. <strong>Ludvík Aškenazy</strong> vystoupil do hájemství prózy tím, že se jako novopečený otec svěřil čtenářům s pocity, jaké mu přineslo soužití s malým potomkem. Bylo to psaní nepolitické, něžné, humorné, melancholické a navýsost básnické. Je s podivem, jak se mohl autor, který nabyl vzdělání na polských školách a do vlasti se vrátil až jako voják Svobodovy armády, s takovou virtuozitou zmocnit češtiny.</p> <p>      Zastihlo mě to jako studenta Vysoké školy pedagogické. Okouzleni knížkou, pozvali jsme autora na besedu. Přišel malý kulatý pán ještě nepoznamenaný spisovatelskou slávou, poseděl s námi a vyslechl i naše literární pokusy.</p> <p>      Že mě Český rozhlas požádal, abych <strong>Dětské etudy</strong> přečetl, bylo pro mě ctí a potěšením.</p> <p align="right"> Zdeněk Svěrák</p> <p align="right">   Poslouchám Dětské etudy a děkuju Zdeňku Svěrákovi, že svým neokázalým, civilním čtením jako by se chytil za ruku Ludvíka Aškenazyho a jeho syna – „človíčka“. Je jim spolu dobře na procházce parkem, doma nebo třeba cestou do vesmíru. Je jim spolu dobře na světě. Ať je tedy i vám.</p> <p align="right"> Robert Tamchyna</p> <p> <strong>BONUS: </strong>vzpomínka Zdeňka Svěráka na Ludvíka Aškenazyho</p>