Neděle s havrany - Tomáš Kunát

Ryšavý Šimon - <p>Pršíme, voda oblaků<br /> byla v našich tělech<br /> buněčným mokem<br /> plačícím okem a každý <br /> pohár je oblak vypitý. <br /> Já i ty, tací jsme<br /> každou chvílí převtěleni ... <br /><br /> Tak navazuji na báseň Tomáše Kunáta z nové básnické sbírky ............ <br /> Azurově čisté hlubiny i nebesa, verše znovuzrozených romantiků, zrcadlo čisté duše. <br /> Můžeme se ptát básníka, jací jsme v dnešní době. Posedlí jen svým blahobytem, létáním na Mars, či nepřehlednými technologiemi farmaceutického průmyslu? Nebo stále ti samí, křehcí a nedefinovatelní. A kousek štěstí, toho čistého, zářivého kdesi uprostřed nás najdeme vždy jen tam - v křehkosti uprostřed nás? <br /> Smrtelní, mezi rosou a oblakem, přijímající tento úděl mihotajícího bytí - nebytí, s důvěrou odevzdaní do rukou poezie Tomáše Kunáta, jednoho z nás, zkusme naslouchat. </p>