Od Slavkova po Waterloo - Octave Levavasseur pobočník maršála Neye - Jiří Kovařík

Akcent - <p>V desetiletí napoleonských válek vyplněných taženími a bitvami nenajdeme proslulejší</p><p>a barvitější postavu než byl maršál Michel Ney. Za jednu z prvních bitev dunajské</p><p>kampaně roku 1805, která skončila v jasu slavkovského slunce, dostal titul vévody z Elchingenu,</p><p>za to, co dokázal během tragického ústupu z Ruska roku 1812, obdržel titul</p><p>knížete Moskevského, největší ocenění mu ale dali sami vojáci, když jej nazvali Nejstatečnějším</p><p>ze statečných.</p><p>Octave Levavasseur, jehož paměti právě držíte v rukou, byl po většinu svojí vojenské</p><p>kariéry Neyovým pobočníkem, což se samo o sobě rovnalo vyznamenání a uznání odvahy,</p><p>neboť maršál chtěl od svých důstojníků totéž, co od sebe, a mnohdy šlo o smrtelně</p><p>nebezpečné akce. V jeho memoárech proto najdete příběhy dramatické a poutavé. Z hlediska</p><p>vojenské i politické historie napoleonských válek jde navíc o svědectví mimořádně</p><p>cenné, neboť jejich autor dotváří psychologický profi l Neye nejen ve chvílích bojů,</p><p>ale i v klíčových dějinných okamžicích, v nichž tento muž donutil Napoleona k abdikaci</p><p>a o rok později jej doslova dosadil zpět na trůn. Vděku se mu za to dostalo málo a osudové</p><p>rozhodnutí v květnu 1815 pak stálo Neye život… Levavasseur mu byl tehdy nejblíže,</p><p>a třebaže se netají láskou i oddanosti ke svému maršálovi, neskrývá kritické výhrady</p><p>k tomu, co Ney udělal…</p><p>Octave Levavasseur ovšem zanechal i jiné svědectví. Je neméně klíčové, neboť dokládá</p><p>přerod revoluční armády v císařskou, i změnu myšlení vojáků, kteří bojovali proti monarchii,</p><p>až ji nakonec pomohli v jiném hávu vytvořit. Z hlediska našich dějin pak není</p><p>rozhodně bez zajímavosti Levavasseurovo svědectví o bitvě u Austerlitz/Slavkova.</p>