Ostrovy, na kterých ztroskotávám - Lucien Deprijck

65. pole - <p>Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na devatero způsobů. Na opuštěných i obydlených ostrovech, ostrovech životu nebezpečných, rajských, tropických či burácejících větrem se naplňují osudy, končí sny a nabízejí se nové šance. 18 ostrovních epizod spolu se sugestivními ilustracemi Christiana Schneidera tvoří ucelené umělecké dílo. Kniha podněcuje touhu po neznámých světech a vypráví o setkání se sebou samým, s lidmi i zásadními otázkami.<br /><br /> Povídky plné dramatických, tajemných či absurdně komických situací, nepostrádají oproti klasickým robinsonádám ženské hrdinky a nabourávají zažitá trosečnická klišé.<br /><br /> "Člověk konec konců neztroskotá každý den, a když už se to stane … a člověk má to štěstí, že je vyplaven na ostrově, tak by to přece mělo být stylové", stěžuje si jeden z Deprijckových ztroskotanců, kterému se nelíbí, že je na pláži přivítán masou lidí. Deprijckovy variace existencionálních zkušeností ztroskotání jsou nanejvýš originální a hluboce lidské.<br /><br /><br /> <b>Lucien Deprijck </b>je spisovatel a překladatel anglické a americké literatury. Pracuje na volné noze. Kromě jiného do němčiny převedl díla Marka Twaina, Roberta Louise Stevensona a Stephena Cranea. V poslední době vydalo nakladatelství Mareverlag knihu Südseejahre, překlad deníku Fanny Stevensonové a dopisů R. L. Stevensona z jejich pobytu na Samoe. Lucien Deprijck žije v Kolíně nad Rýnem.<br /><br /> <b>Christian Schneider</b> se narodil v Darmstadtu, vyrůstal ve Frankách, studoval ilustraci na HAW (Vysoké škole aplikovaných věd) v Hamburku. Tam dnes žije jako ilustrátor na volné noze.</p>