Otisky deště - Petr Švácha

ArtKrist - <p>Ohlížet se dá různým způsobem: s láskou, úzkostí, výčitkami, s radostí, se sekerou přes rameno – jak kdo, jak kdy, jak proč. U Petra Šváchy existuje jistota, že jeho ohlížení bude citlivé, ohleduplné, chápající, vždycky usilující o to, aby i přes zataženou oblohu bylo vidět kus krajiny, nějakou lidskou stopu, aspoň světýlko v té chalupě na protější stráni.</p><p>Nepatří mezi ty, kteří předvádějí své bolístky, svá krásná tajemství, svou neopakovatelnost. Uvědomuje si šrámy a omyly své i šrámy a omyly osudu, která nám visí na krku. A umí to pojmenovat. Tady se potkali: Petr Švácha – básník, Eva Hubatová – výtvarnice. On umí pojmenovat bezmála nepojmenovatelné či aspoň vydat tiché, plaché svědectví o existenci dosud neobjevené planety v nás a ona, která slyší, cítí, vnímá a svou výtvarnou technikou fotoinformelu vystihuje přesně to, co bylo naznačeno, aby čtenář či posluchač s autorem spolupracoval. Aby pochopil. Petr Švácha říká: Pod knihou je vždycky podpis – někdy je to podpis ďábla. Ne, tato kniha podpis ďábla nemá, nejde o rozdírání ran, jde o to, aby nás neopustila lidská důstojnost, i když – i když – Tiká to v něm jak hodinový stroj: Co potom, co dál? Chvílemi zatrne, jak slovo dokáže námi zacloumat.</p><p>Přesto se cítím nad těmi řádky dobře. Je to knížka pro ty, jimž ještě srdce neokoralo, kdo umí číst, kdo se umí dívat. (z doslovu Karly Erbové)</p>