Pentimenti - Jitka Fialová

Klika - <p></p><p> pozoruju co se kde šustne<br /> příroda umí být rychlá<br /> až tě za sebou ztrácím<br /> připomínáš se mi<br /> vzletem ptáků<br /> překvapenou zvěří<br /> křupáním listí<br /> uhnaným dechem<br /> jmény jež stále dobře znáš<br /> řekneš je a detaily nechtěně napadnou kontury<br /> pak každá srna pták buk slepenec já<br /> vypadá jako něco<br /> co bylo dávno a tolikrát něčí představou<br /> o pár tahů skutečnější<br /> než když se rozumně plním vrstvím šrafuju<br /> abych svému doufání zakryla vylézající siluetu<br /> než se doopravdy ale doopravdy zapomenu<br /> uprostřed někoho v němž to krásně neznám…</p> <div style="width:1px;height:1px;">  </div> <p> Název sbírky Pentimenti si Jitka Fialová vypůjčila z výtvarného umění. Znamená změnu záměru, posun původní představy. Pojítko s básní se přímo nabízí. A obraz je slovo, slovo obrazem. Laskavému a trpělivému vnímateli se krajina slov ráda pozotvírá. </p><p> Roman Szpuk v doslovu mimo jiné říká: Sbírka se vyvíjí od volného verše k verši vázanému, rytmickému, s rafinovanými asonancemi. Motivy se překrývají, symbol následuje přímé pojmenování, vážné tvrzení ulehčené pousmání… "poťouchlý datel na konci mlhy ťuká mi na šíji slunečný den..." V kontrastu básní autorka nabízí jednotlivá haiku. Přicházejí jako oddech, ostrůvky klidu. </p>