V sobě se jen ztrácím… - František Pečinka

Dybbuk - <p>Výbor V sobě se jen ztrácím… představuje básnickou tvorbu Františka Pečinky (1869-1917). Autor, který zůstal ve stínu generačních druhů (i dnes je známý spíše jako malíř), po sobě zanechal skromné, vzácně sevřené a v dobrém slova smyslu nerozbíhavé dílo. Jedním z mála jeho tříštivých bodů je rozpolcenost mezi (odlehčeným a ironickým) gestem "vším zhrdajícího cynika" a (tíživým a naléhavým) pocitem stesku, samoty, potřebnosti poezie pro vlastní bytí, ničím neodstíněným prožitkem marnosti. Ve zdánlivě banálních krajinách, zvláště tam, kde zůstal prostor nedořečeného, může i dnes čtenář objevit nevšední světy a zarazit se nad platností jejich dosahu stejně jako nad paradoxní živostí poezie, která pracuje s šedou či modravou monochromií a s "bílým jasem" osvětlujícím siné sádrové krajiny. Přítomný soubor vychází při příležitosti 100. výročí autorovy předčasné smrti. <br /><br /> Jakýsi šedý omrzelý svit<br /> v tvou samotu i do duše se vkrádá,<br /> a "být či nebýt? Nebýt nebo být?"<br /> dvé hlasů zmateně se v tobě hádá. <br /> <br /><br /> Vše lhostejno, co kdysi bývalo.<br /> A není vzletů, není inspirací.<br /> Dřív aspoň v duši cosi zoufalo.<br /> Dnes i ta bolest všechno kouzlo ztrácí.</p>